RECENZE: Posaďte prcka na sedlo Shotgun 2 a dopřejte mu maximální zážitek z jízdy!

Chmm.. Vozit dítě v sedačce vzadu? Nebo spíš vepředu? Kterou vybrat… A co takhle zvolit akční alternativu v podobě dětského sedla? Shotgun 2 nadchne synátora nebo dcerku, protože budou přímo v akci, ale i vás jako řidiče! Podívejte se na fotky z montáže i samotné jízdy.

Recenzuje: Tomáš Lichnovský (a syn Matěj)

Stál jsem před stejnou otázkou jako většina rodičů – cyklistů: Jakou dětskou sedačku na kolo vybrat, aby nejlépe splňovala potřebám našeho dítěte? 

Pro cca 2letého syna Matěje jsme s manželkou zvažovali klasickou zadní sedačku, kde dítě sedí bezpečně připoutané, ale zase kouká jezdci na záda a při jízdě je více méně pasivní. Přední sedačky na představec či řídítka dítě lépe zapojují do jízdy – má parádní rozhled, ale jsou vhodné jen pro menší děti do cca 15 kg. A dítě je opět trochu pasivní.

Volba nakonec padla na přídavné sedlo Shotgun 2, které koupíte na prodejnách a e-shopu Moolbike za 3 890 Kč. Neskrývám, že po cca 3 měsících jsme já i syn nadšení, i když pár nevýhod se také najde. Jaké? Pojďme si říct víc.

Snadná a rychlá (de)montáž

První, co udělalo výborný dojem, je samotné balení. V krabici se kromě sedla nachází úhledně srovnané veškeré příslušenství – od různých velikostí os (pro různé rámy), přes klíče a přídavný blatník, až po samolepky pro děti.

Při první instalaci je potřeba všechny klouby sedla povolit imbusem a položit ho na horní rámovou trubku vašeho kola. Tím se „nastaví“ potřebné úhly, aby sedlo perfektně dosedalo na všechny opěrné plochy. Následně hlavní kloub utáhnete, aby sedlo vždy svíralo stejné úhly.

Následně už je potřeba sedlo jenom připevnit k rámu, což se dělá dvojím způsobem. Nejprve našroubujete do hlavní konstrukce sedla pevné pedály (stupátka) pro dítě a protáhnete skrz ně osu. V balení jsou různé délky, takže by neměl být problém připevnit sedlo na jakékoliv kolo. Osu finálně dotáhnete viz fotky.

Pak je potřeba ještě stáhnout konstrukci sedla uprostřed, což se dělá jednoduše pomocí rychloupínáku. A je to. Při troše cviku se dá sedlo nasadit i sundat cca do 1 minuty – osobně natrénováno. :) Všechny kontaktní plochy jsou pogumované, takže se nemusíte bát poškození rámu.

Dítě není pasivní, ale aktivně „řídí“ s vámi

První svezení budilo trochu rozpaky. Dal jsem Matěje, kterému byl rok a třičtvrtě, na sedlo a zkoušel jsem ho vézt s kolem jen tak po zahradě. Kolo jsem vedl a ujišťoval jsem ho, že se nemusí ničeho bát, protože ho držím. Nakonec si vyžádal sundání.

Asi po deseti minutách jsme zkusili to samé a už vydržel na sedle déle, dokonce jsem i já sám nasedl a pomalu jsme jezdili po zahradě. Stále jsem ho ujišťoval, aby se pevně držel řídítek. Následovala další přestávka a uklidnění Matěje. Ještě ten samý den večer už jsme jezdili po zahradě rychlostí cca 8 km/h a Matěj se při jízdě smál. Stále jsem mu připomínal, aby se pevně držel a on mi to potvrzoval.

První vyjížďky jsme absolvovali pouze v bezprostřední blízkosti domu, kdyby cokoliv, ale náš perimetr se brzy rozšířil po celém městě. Matěj se úplně přestal bát, už není potřeba pořád mu připomínat „Drž se!“ a můžeme společně jet přiměřenou rychlostí – na více než 30 km/h si s ním netroufnu – prakticky kamkoliv.

Za hlavní výhody sedla považuju to, že dítě perfektně vidí a jako řidič ho mám pořád pod kontrolou. Prcek zároveň musí aktivně pracovat se svým těžištěm při brzdění, zrychlování a zatáčení, čímž se lépe připravuje na jízdu na svém vlastním kole. V neposlední řadě spolu můžeme při jízdě mluvit normálním hlasem a komentovat, co zrovna vidíme.

Jediným nepřítelem je spánek

Pojďme na hlavní nevýhodu, která pro mnohé rodiče může být naprosto zásadní, a plně to chápu. Dítě při jízdě na sedle Shotgun 2 nemůže spát. Respektive může, ale je to velmi nebezpečné, protože se vám začne kolébat mezi pažemi, může se pustit řídítek a vyvléknout nožičky ze stupátek.

Toto sedlo se tedy spíše nehodí na dlouhé monotónní jízdy po cyklostezkách, kde hrozí, že dítě usne. Několikrát se nám to stalo a bylo nutné zastavit a Matěje probrat. Pak jsme zase nasedli a pokračovali bez problému dál.

Při jízdě se dítě drží vašich řídítek nebo je možné dokoupit nástavbu v podobě menších řídítek přímo pro malého pasažéra. Osobně tento doplněk nepovažuji za nutný, Matěj se v pohodě drží velkých řidítek po obou stranách představce.

Finální verdikt

Pokud vám zastávky nevadí, plánujete s dítětem jenom krátké vyjížďky nebo trváte na aktivní spolupráci dítěte při jízdě (aby odkoukalo všechny zákonitosti), pak vám Shotgun 2 vřele doporučuji. Nám v tomto směru vyhovuje.

Ovšem pokud chcete prcka prostě posadit a najezdit dlouhé desítky kilometrů bez starostí, jestli si dítě zrovna dalo šlofíček, nebo ne, pak doporučuji spíše „klasickou zadní sedačku“ s pásy.

Ještě jednou to zopakuji – za velkou výhodu považuji to, že dítě se s tímto sedlem podle mého názoru výborně připraví na jízdu na vlastním kole. Matěje plánujeme posadit na dětské kolo (s balančními kolečky) až mu bude 2,5 roku. Věřím, že díky Shotgunu 2 lépe pochopí, jak se sedí na kole, že se musí držet řídítek, brzdit páčkama a že se nemusí bát náklonů při zatáčení.

Na delší dovolenou s kolem plánuji pořídit jinou sedačku (zadní), ale na krátké vyjížďky v okolí našeho bydliště volím jednoznačně Shotgun 2.